Obsah

Žákovská knížka

 

Náš beran nedá na žádné povídačky,
nejlepší na světě je prý výslužka ze zabijačky.
Však vzpomínám, kdy se mu pochoutka z pašíka vymstila
a řádné poučení beranovi nadělila.
Beran sedel na gauči a kopyta mel v luftu,
když v tom odběhl do kuchyně si nachystat nějakou luftu.
Když byl fuč, tak jeho synek malý
dal na stůl žákovskou, aby mu poznámku rodiče podepsali.
Beran se vrátil s chlebem a tlačenkou,
kterou položil přímo na žákovskou.
Nevšiml si však, že v sáčku díra byla
a žákovská se tak její vůní namořila.
Když beran dojedl a odešel si umýt kopyta,
přiběhl pes, který se žákovskou nadlábl dosyta.
Beran se po návratu do pokoje divil cárům velice,
však když je poskládal, tak se bil do své dubové palice.
Na psa se za to vrhnul bez řečí,
však ten to čekal a vzal do zaječích.
Každý se pak divil velice,
proč beran honí psa uprostřed vesnice.
Beran se časem uklidnil a dodnes si všichni povídají,
že náš beran má nejchytřejšího psa v celém kraji.