Obsah

Ortel 2008

 

Ortel – Hody Dolní Loučky 2008

 

Ztracené kolo

 

Každý rok ve vsi jedno pravidlo platí,

že beran má roupy a pak se něco ztratí.

Stejně tak i letos se toto pravidlo potvrdilo,

a tak poslechněte, co se opět přihodilo.

Když šel beran na faru, aby své hříchy spasil,

zastavil se v krčmě, aby žízeň zhasil.

Však po pár pivech zůstalo jen u zbožného přání

ulevit své duši při pokání.

Po několika pivech beran vstal od stolu

a venku spočinul zrakem na pěkném kolu.

Naskočil na něj hrdinně

a doma byl beran skoro ve vteřině.

Beran na uloupeném kole jezdil 2 týdny jako drak

a z pravého majitele neměl vůbec strach.

Nakonec pojal kolo za vlastní, což mělo jednu vadu,

začal kolo půjčovat i svým kamarádům.

Když majitel kolo objevil, tak nejel na něm beran,

však od řidiče zjistil, kdo by měl být za jeho ztrátu potrestán.

Beran vytušil, že ve vsi dostane od majitele nabito,

proto nevystrčil měsíc z lesa ani kopyto.

Když se pak ukázal v hospodě na dvě točený,

celá ves už věděla, že beran je lapka cvičený.

V hospodě beran předvedl svého umění rozcvičku

a rychlostí blesku sbalil do kapsy solničku.

Dnes tu za všechny hříchy odsoudíme toho berana

a zbavíme tak obec nebezpečného kleptomana.

Vepřová makarena

 

Na konci roku, když se venku trochu ochladí,

tak náš beran na hlavu řeznickou čepici nasadí,

nabrousí nože a s písní na líci

vydá se do vsi na zabíjačkovou chumelenici.

Vždy se u toho s beranem něco semele,

a to se nezměnilo ani tentokrát, přátelé.

Když berana přepadla chuť na jitrnice,

vydal se se synem pro pašíka do vedlejší vesnice.

Prase nikdy nevezl, někdy se však s tím začít musí,

nedošlo mu ale, že se v té ohrádce převáží husy.

Za auto dal vozík s ohradou drátěnou

a už viděl, jak do ní prasátko naženou.

Ohrádka byla veliká, takže to v pořádku bylo,

však beranovi nedošlo, že prase má skoro 150 kilo.

Prasátko naložili a vyrazili domů na zabíjačku natěšení,

v autě si pustili rádio, aby jim hudba dopřála uklidnění.

Prase, když slyšelo ten rachot z vozu,

tak dočista ztratilo zdravý rozum.

V ohradě jančilo a beran měl pouze tucha,

že má jeho pašík hudebního ducha.

Proto se praseti nevěnoval, však když po chvíli otočil hlavu,

zjistil, že prase je pryč a ohrádka v dezolátním stavu.

Prase bylo u krajnice, tak poděkoval Bohu,

že pašíka našel, když měl zlomenou nohu.

Zabíjačku spáchal proto o den dříve

a jitrničky voněly krásně – to všichni víme

a berana za jeho lehkovážnost dnes odsoudíme.

 

Sabotáž

 

Beran ví, že když se blíží hodů čas,

takže mu budou spočítány hříchy zas.

Když nastal čas hodů, které se udály před rokem,

beran na svém kontě řádný počet hříchů měl,

zablesklo se mu v hlavě,

že by letos nemusel uniknout katově popravě.

Proto začal plány vařit,

jak by mohl v Loučkách hody zmařit.

Jeho nápad nabral na konkrétnosti,

když si usmyslil, že by je zničil všeobecnou opilostí.

V sobotu na hodové zábavě nalíval stárky pálenkou domácí

a radoval se potom, když viděl, jak se kymácí.

Proto stárci, když v neděli přišli na bohoslužbu ranní,

nezmohli se ani na rovné stání.

Slabší jedince museli vynést na vzduch před kostel

a ten zbytek se motal, to svět ještě neviděl.

Však to byla jen jedna část beranova plánu,

v druhé se postaral, aby i kat měl velkou ránu.

Při průvodu vesnicí doléval katovi stále do skleničky,

a nepřestal, dokud i kat neviděl všechny andělíčky.

Navíc i stárky všemožně k pití povzbuzoval,

a tak svůj plán reálně naplňoval.

Když pak pod májou odsouzen byl,

tak k jeho popravě se nikdo nevzchopil.

Proto Pardón osvobodil berana za jeho činy

a beran tak další rok dělal vylomeniny.

Dnes však alkohol nezhatil stárkům ani katovi cestu,

takže beran neunikne spravedlivému trestu.

 

Dolnoloučský greenpeace

 

Náš beran, a to o něm každý usedlík ví,

je ochránce přírody veliký.

Však vloni v létě už přehnal své snažení

a teď si poslechněte, jak k tomu došlo, Vážení.

Jistě si vzpomínáte – řešil se ten problém i v obecním zasedání,

týkalo se to volně pobíhajících zvířat – přesněji jejich vyprazdňování.

Na chodnících byly bobky všech velikostí,

takže každý musel dbát zvýšené opatrnosti.

Tento problém se řešil také v hospodě,

však beran byl jako jediný v pohodě.

Zvířátka hájil, že prý někde kakat musí

a obhajoval to tím, že kdo chce, ať si to zadržet zkusí.

Když začal s hláškou: „Když příroda zavolá …“,

tak ho okřikli, ať mlčí, jinak že z něj bude mrtvola.

Beran si řekl, že i zvířátka jsou výtvorem páně,

a proto na jejich obranu vytáhl nejtěžší zbraně.

Když se na domech a plotech cedule objevily,

aby se zde zvířátka nevenčily,

tak beran přes noc obešel všechna stavení,

cedule sebral a použil k topení.

A těm, co z omezení bobků před domem byli šťastní,

nosil za tmy před dům bobky vlastní.

Za tyto činy dnes beranovi setneme hlavu

a jeho tělo dáme rozvášněnému davu.

 

Létající kolo

 

Beran v naší obci byl odjakživa bedna,

snad je to tím, že v televizi sleduje závody formule 1.

Proto, když v hospodě jeden z chlapů nahodil,

že překonat světový rekord by mohl být obce cíl,

beran se nabídl, že světový rekord zdolá,

že prý vytáhne rychlost formule 1 z obyčejného kola.

Beran začal spřádat plány,

jak dostat se do novin na přední strany.

Kolo si vyladil do formy závodní

i obutí vyměnil – by bylo zánovní.

Jeden večer v hospodě, potkal tam dívku sličnou,

tak ji přesvědčil, že jí ukáže jízdu cvičnou.

Vytlačil kolo nad hřbitov, kde je na Kaly rozcestí,

odtud se mu jistě rekord překonat poštěstí.

Rozjel se z kopce rychlostí střely,

až všechny báby v kostele oněměly.

U hřbitova vybral zatáčku pomocí smyku

a řítil se k hospodě jako pilot vrtulníku.

Před hospodou přibrzdil proto,

aby nebylo rozmazané cílové foto.

Však přihlížejícím se naskytla podívaná nevšední,

protože si beran přibrzdil brzdou přední.

Když beran letěl vzduchem, nevěděl, co je,

jeho let zastavil až valník plný koňského hnoje

Výsledkem bylo natržené ucho, pohmožděná záda

a fotka, u které brada k zemi padá.

Rychlostní rekord nezměnil, však získal jiné ocenění –

jako jediný v obci předvedl salto Mortále bez cvičebního vybavení.

 

Zapomenutý hráč

 

Beran se v obci mladíky vést k fotbalu snaží,

ne však vždy se mu to úplně daří.

Utkání prožívá emotivně – jako mistrovství světa,

není se taky čemu divit – už má svoje léta.

Bohužel jeho nasazení výpadky paměti střídají,

což na vlastní kůži hráči často poznají.

Že naši fotbalisti jedou na zápas a dresy doma nechají,

o tom si ještě teď v Nové Vsi povídají.

Největším trapasem, který naše bojovníky postihl nově,

byla drtivá prohra 6:1 venku v Domašově.

Po prohraném mači beran nahnal své kluky kvaltem do busu,

aby byli ušetřeni co nejvíce posměchu a rámusu.

Když se domů rozjeli, tak jim beran pěkně vyčinil,

že na hřišti nebyl týmový duch a že se nesnažili ze všech sil.

K fotbalistům posílal výtek víc jak kilo,

všiml si, že mu v autobuse jedno volné místo zbylo.

V tom psychickém rozložení, hosté milí,

o jednoho hráče méně domů naložili.

Ten mezitím šel pěšky domů po utkání

a po cestě činil sobě za předvedený výkon pokání.

Dobře to dopadlo – fotbalistu objevili

a všichni se potom domů vypravili.

Však dnes beranovi kat utne nos

za jeho paměť a roztržitost.