Ortel 2005

Ortel – Hody Dolní Loučky 2005

Ocelový lupič

 

Před rokem, když beran ze všech sil

holí život svůj před katem uchránil,

sliboval občanům všem,

že jim další rok půjde příkladem.

Skopec v Loučkách však vždy krátkou paměť měl,

a tak na svůj slib rychle zapomněl.

Proto i letos tady toho berana máme

a za jeho hříchy ho po právu potrestáme.

V létě, když na obecním úřadě vyhlásili,

aby občané před domy železný šrot vyklidili,

začal beran spřádat pikle,

jak přijít ke koruně rychle.

A tak v noci před svozem kovového šrotu

sebral beran rykšu a od plotu k plotu

sbíral všechno železo, no zkrátka –

ráno v dědině nezůstala ladem jediná kovová matka.

Nejen hasiči, kteří se ráno sebrat šrot vypravili,

se tomu úkazu velice podivili.

V mžiku se jim doneslo, kde mají hledat toho lumpa,

proto se teď beran bojí, aby mu nezačala hořet chalupa.

 

Ohnivé znamení

 

K večeru to takhle jednou bylo,

berana doma lenošení unudilo,

a proto, aby si kosti v těle napravil,

tak se na zdravotní procházku vypravil.

Došel na kraj dědiny, tam kde viadukt už léta stojí,

tu upoutala jeho pozornost hromada suché trávy a chvojí.

Našel dva křemínky a podle známé poučky

rozdělal oheň – vždyť má přečtené svišťů příručky.

Jak vatra hořela – u berana je to starý zvyk,

začal přes oheň skákat jako Janošík.

Když to z druhé strany řeky usedlíci spatřili,

začali přemýšlet, jak by své duše spasili.

Rohaté stvoření tam procházelo plameny –

to musí být konce světa znamení.

Naštěstí jich pár zachovalo chladnou hlavu,

takže hasičům a policii dali rychle zprávu.

Ti se pod viadukt v mžiku dostavili

a skopci za to řádně vyčinili.

Zda si vzal beran ponaučení, nevíme,

postupem času to ale jistě zjistíme.
 

 

Hlava rodiny

 

Pouze beran z Louček doma vojnu má,

vypráví o tom nejedna příhoda.

Jednou tak beran, bylo to v prázdnin čas,

vypravil se do hospůdky na pivečko zas.

Vypil jedno, druhé, třetí,

s kamarády za stolem čas neúprosně letí,

a když se další kamarádi slítli do šenku jak supi,

zapomněl beran na brzký návrat do chalupy.

Když uběhla u pivka další hodina,

přetekla beranově ovečce trpělivosti hladina.

Přiběhla k výčepu, chytla berana za rohy,

a že nebude podporovat jeho pivní neduhy.

Beranova snaha o odpor byla málo platná,

bo ovečka byla mnohem více zdatná.

Chlapi si z té mely srandu dělali,

že by si od ženské poroučet nedali.

Po těch slovech se beran pokusil o odpor jediný,

aby chlapům ukázal, kdo je doma hlava rodiny.

Ovečka však na takové situace připravena byla

a jednou ranou berana usměrnila.

Její chvat hned utišil plný chlapů sál,

každý se ovečky v tomto stavu bál.

Od té doby v hospodě, i když se to neříká,

má beran kvůli ovečce na stole vedle piva budíka. 
 

Beran stavitel

 

Náš beran, to už v kraji každý ví,

jakoukoli stavbu bez problémů postaví.

Škoda jen, že si myslí, že mu to jde líp,

když se předtím stáčí řádně posilnit.

To pak i dům postavený nově

vypadá jako radnice v Kocourkově.

Také letos beran na novostavbách pomáhal,

vše šlo podle plánu, když nad ním někdo stál.

Protože beran nedělal na stavbě neplechu,

nechali ho, aby vyměřil latě na střechu.

Toto nebyla však práce pro berana ušitá,

všichni zapomněli,že beran má místo rukou kopyta,

takže když chlapi přišli na střechu položit křidlice,

divili se všichni víc než velice.

Poloha latí připomínala kostelní kříže,

všechny křižovatky a vězeňské mříže,

a tak když se chlapi na stavbě uklidnili,

trvalo jim celý den než beranovu nadílku opravili.

Za trest musel skopec pro zlepšení stavební taktiky

rovnat z celé stavby čtyři dny pokřivené hřebíky.
 

Odtahová služba

U chaty pana Trnky a není to dílo náhody,

stávají se velmi často dopravní nehody.

Řidiči koukají na to krásné stavení,

ale pak končí v řece nebo v mezi vražení.

I letos se jednomu řidiči zaparkovat auto do meze nad řekou povedlo,

však když si zrovna spílal, jaké je nemehlo,

uviděl, jak se k němu traktor blíží

a z jeho sedadla beran vesele vzhlíží.

Traktor sice vypadal jako stroj vlastní výroby,

to ale nemůže vadit – jistě auto bez problémů vyloví.

Beran vyndal lano a za traktor a auto ho uvázal,

to však bylo jediné, co s úspěchem dokázal,

jakmile totiž nastartoval svou pekelnou mašinu

a kopytem polechtal pedál od plynu,

lano se napnulo – však pak se přetrhlo

a auto zmizelo v řece nadobro.

Beran se jen usmál a zbytky lana sklidil,

usoudil, že tady to bude asi na dýl.

Zoufalému řidiči, který oplakával svou novou Škodovku,

poradil, aby si zavolal raději odtahovku. 
 

 

Oslava narozenin

 

Už od ledna beran v Loučkách říká –

letos bude oslava mých narozenin veliká,

takže když po čase došlo na tu velkou slávu,

poslal celému příbuzenstvu po mobilu zprávu.

Do Louček přijeli skopci z celé Evropy –

bylo jen otázkou, co zase letos natropí.

Oslava to byla velká – jak se patří,

takže berani pili víc než ruští bratři,

a když chtěli jít po několika lahvích tancovat,

nechtěla se jim žádná ovečka věnovat.

Nejvíce to urazilo berany z Předklášteří,

byli to ti dva, co mohli chodit ztěží,

a protože domů cesta je pěšky klikatá velice,

sedli raději na kola, aby se drželi silnice.

Po Loučkách na kolech vybrali všechny výmoly –

však také jejich jízda připomínala propletené paraboly.

Za Střemchovím se dohodli, že to vezmou tryskem,

oba totiž nutně museli s pískem.

Jeden jel napřed, prý pro snížení kolizního rizika,

kdyby se něco dělo, tak že mobilem zabliká.

Když první vyrazil a druhý neviděl mobilu varovné znamení,

vydal se taky z kopce, pod ním že si zážitky z jízdy vymění.

Pod kopcem však byla drahá každá rada,

beran nikde neviděl svého kamaráda.

Proto se vydal nazpět do kopce ze všech sil,

aby zjistil, kde se přítel opozdil.

Kde se cyklista nacházel – to Vám dnes každý poví,

v polovině kopce objímal trnité křoví,

a když se ho druhý ptal, proč dostal na silnici smyk,

vyslechl, jak se prý z kola stal najednou vrtulník …

Druhý den, když už měli po oslavě v hlavách klid,

jeli do nejbližší nemocnice rány ošetřit.

Jedno žebro naštíplé, druhé zlomené,

na zádech podlitina velikosti malby nástěnné …

Bez souhlasu lékaře beran měsíc neudělal ani krok,

uvidíme, co se zase semele v Loučkách napřesrok.