Obsah

Dolnoloučská Alkajda

 

Mladý beran si v létě na křižovatce popíjíval,

aby si svého mladého života drobátko užíval.

Jednou si takhle popil trochu více,

až ho bolela ta mladá makovice.

A tak si za hospodu zašel,

kde své všema čtyřma kolama poháněné auto po paměti našel.

Tak si do něj na sedadla leh,

a pustil do repráků dunivý řev.

Z jednoho okýnka nohy koukaly,

z druhého písně zpívaly.

Dunivá hudba však,

začala se i po vsi rozléhat.

A protože na tento hromový ryk,

soused hospody si ještě nezvyk,

dohnalo ho velké zloby,

čapne klacek a letí kol hospody.

Za hospodou klackem u auta pěkně zatočí

a anténu mu řádně poničí.

Tu začala až tak nespisovná slova létat,

že se sebe sama začala lekat.

Žádná facka u toho však nepadla,

ne že by však tato potyčka smírem dopadla.

Starý beran byl mladým obviněn zakrátko,

že má poškrabané auto a že na to musel mít v ruce škrabátko.

Ale co to říkáš berane mladý za hlouposti,

vždyť dobře víš, kdo s tím autem čistí a rozšiřuje místní mosty.

Řidičů je u auta jako v továrním týmu,

nyní nevíš mladý berane, na koho svalíš svou vinu.

Pořád se však problém odkládá,

my všichni víme, že s autem jezdí dolnoloučská Alkajda.

Auto je již odřené velice,

od nikoho však na lak nepřichází potřebné finanční dotace.

A tak starý beran v problémech s hlukem stále žije,

zatímco mladá chasa na křižovatce vesele pije.